Proč jsem vystudovala dvě vysoké školy?

Psychologie mě oslovila už na gymnáziu. Hned při prvním setkání jsem měla pocit, že dává jazyk tomu, co jsem do té doby netušila, že chci více chápat – lidské prožívání, emoce, vztahy a vnitřní svět člověka. Po první hodině jsem přišla domů s jasným pocitem: tohle je to, co chci dělat. Od té doby mě psychologie nepustila.

Studium práva bylo spíš racionálnější volbou. Lákala mě možnost nahlédnout do systému, který formuje naši realitu, a získat tak širší kontext fungování společnosti. Právo pro mě představovalo strukturu, pravidla a rámec, ve kterém se každodenně pohybujeme.

Když jsem byla přijata na oba obory současně, rozhodla jsem se studium dvou vysokých škol zkusit. Postupně jsem zjistila, mě psychologie i právo opravdu baví. Bavily mě nové úhly pohledu a inspirativní lidé, se kterými jsem se potkávala. Dnes jsem šťastná, že jsem měla odvahu a možnost se na tuto cestu pustit. 

Co mi dvě vysoké školy daly?

Psychologie mi přinesla hlubší porozumění lidskému prožívání, emocím a vnitřním procesům. Právo mi naopak dalo strukturu, orientaci v systému a schopnost číst pravidla, která formují svět kolem nás. Díky právnímu vzdělání ale také lépe rozumím lidem, kteří se v právním prostředí pohybují – ať už jako profesionálové, nebo jako ti, kdo se s právem setkávají z vnější pozice, třeba v náročném životním období. Studium obou oborů mi tak umožňuje vidět člověka i systém, který ho obklopuje – a právě na tomto propojení stavím svou práci s klienty. 

Proč mi dva diplomy nestačí?

Vysokoškolské vzdělání mi poskytlo pevné teoretické základy a rámce pro práci s lidmi. Zároveň jsem cítila potřebu rozvíjet praktické dovednosti, prohlubovat svou specializaci a rozvíjet své silné stránky. 

Proto jsem absolvovala dva koučovací výcviky, mediační výcvik a další odborné kurzy zaměřené na práci s lidmi, komunikaci a zpracování náročných životních zkušeností.

Koučink se pro mě stal nejen profesní metodou, ale i způsobem uvažování. Za formující považuji zejména svůj první koučovací výcvik, který mi dal jasný rozsah toho, jakým způsobem chci s klienty pracovat.

Opírám se o respekt k jedinečnosti každého člověka, důvěru ve vlastní zdroje klientů a vytváření bezpečného prostoru bez tlaku a předem daných řešení. Klientům nenabízím hotové odpovědi, ale prostor, ve kterém se mohou zorientovat a dojít k rozhodnutím, která jsou skutečně jejich. Tyto hodnoty přirozeně provázejí každou spolupráci, do které vstupuji.

Kde se teorie potkala s praxí?

Po ukončení studia jsem zůstala profesně v obou oborech. Nastoupila jsem do neziskové organizace zaměřené na podporu osob zažívajících domácí a sexualizované násilí, kde jsem se začala věnovat přímé práci s klienty.

V rámci této praxe mám za sebou více než 300 hodin klientské práce v oblasti psychologického a právního poradenství. Práce v tomto prostředí pro mě znamená kontakt s náročnými životními situacemi klientů a vyžaduje citlivé propojení psychologického porozumění s orientací v právním systému.

Vedle poradenství se věnuji také individuálnímu koučinku, ve kterém mám za sebou přes 100 hodin spolupráce s klienty. Mezi mými klientkami jsou i ženy působící v právním prostředí, pro které je i v koučinku důležité porozumění jejich právnímu kontextu.

Psychologii a právo propojuji také v lektorské práci. Navrhuji a vedu workshopy zaměřené na komunikaci, zvládání stresu a sebekoučink, a to i pro odborníky z právního prostředí. Programy vznikají vždy v úzké spolupráci se zadavatelem a jsou přizpůsobené potřebám účastníků a jejich kontextu. Pro představu uvádím přehled témat a osnov. 

V neposlední řadě jsem se pustila do projektu Ženokruh, což jsou setkání pro ženy. Abych propojovala svoje obory, pustila jsem se i do Ženokruhů pro právničky.